Ráno vám kamarádka svěří pikantní tajemství a vy slíbíte, že to nikomu neřeknete. Jenže pak potkáte jinou známou a už to z vás leze. „Ale nikomu to neříkej!“ dodáte na konci. A kolotoč se roztáčí. Proč je tak těžké udržet tajemství? A jak se bránit, když nechcete, aby se o vás šířily drby?
Tajemství jsou jako horký brambor
Znáte to. Kamarádka vám svěří, že ji šéf obtěžuje. Kolegyně vám prozradí, že je těhotná, ale ještě to nikomu neřekla. A vy cítíte, jak vás to pálí. Jako byste drželi v ruce horký brambor a nevěděli, co s ním. Nejradši byste ho hodili někomu jinému.
Jenže proč to děláme? Psychologové tvrdí, že sdílení tajemství je způsob, jak navazujeme intimní vztahy. Když někomu svěříme tajemství, říkáme tím „věřím ti“. A když nám někdo tajemství řekne, cítíme se výjimeční. Jsme součástí klubu zasvěcených.
Drby jako společenské lepidlo
Klepy a drby mají navíc důležitou společenskou funkci. Jsou jako lepidlo, které drží pohromadě malé komunity. Vzpomeňte si na babky na vesnici, co sedí na lavičce a probírají, kdo s kým a jak. Nejde jen o zlomyslnost. Takhle si lidé odjakživa předávali důležité informace o tom, komu můžou věřit a komu ne.
V kanceláři to funguje podobně. Když se dozvíte, že kolega z účtárny podvádí svou ženu, možná si příště rozmyslíte, jestli mu svěříte citlivé firemní informace. Drby nám pomáhají orientovat se ve složitém společenském prostředí.
Tajemství = časovaná bomba
Jenže co když jste na druhé straně barikády? Co když nechcete, aby se o vás šířily drby? První pravidlo zní: Nikomu neříkejte „Nikomu to neříkej“. Je to jako byste položili na stůl čokoládu a řekli „Nesněz ji!“. Jen tím zvýšíte pokušení.
Místo toho si dobře rozmyslete, komu své tajemství svěříte. Vyberte si jednoho člověka, kterému opravdu věříte. A pak mu řekněte: „Tohle je pro mě velmi osobní a důvěrné. Prosím, nech si to pro sebe.“ Tím dáváte najevo, že jde o vážnou věc, ne jen pikantní drb.
Jak se bránit proti drbům
A co když už se o vás drby šíří? Nejhorší, co můžete udělat, je zuřivě je popírat. Tím jen přilijete olej do ohně. Místo toho zkuste reagovat s humorem. Když vám někdo řekne „Slyšela jsem, že….“, odpovězte třeba: „Vážně? To je zajímavé. A taky jsi slyšela, že jsem tajný agent MI6?“
Humor pomáhá odlehčit situaci a zároveň dává najevo, že drby berete s nadhledem. Lidé pak ztrácejí chuť je dál šířit, protože to není tak zábavné.
Proč nás baví šířit drby
Ale vraťme se k otázce, proč vlastně lidé tak rádi šíří drby. Je to mix několika faktorů. Zaprvé, jak už jsme si řekli, je to způsob budování vztahů. Zadruhé, dává nám to pocit důležitosti. Když víme něco, co ostatní nevědí, cítíme se výjimeční.
A pak je tu ještě jeden důvod – drby jsou zábava. Jsou jako reality show ze života. Dávají nám nahlédnout do soukromí jiných lidí, aniž bychom se sami museli odhalit. Je to bezpečný způsob, jak uspokojit svou zvědavost.
Jak odolat pokušení
Takže jak odolat pokušení šířit drby a tajemství? Zkuste si představit, že jste na místě toho, o kom mluvíte. Jak byste se cítili, kdyby se o vás šířily podobné informace? Tahle jednoduchá empatie může být velmi účinná brzda.
A když už cítíte, že to musíte někomu říct, zkuste to napsat. Deník je skvělý způsob, jak se zbavit tíhy tajemství, aniž byste ho prozradili. Nebo si najděte jiný ventil – zaběhejte si, zacvičte jógu, upečte dort. Cokoliv, co vám pomůže se odreagovat.
Pamatujte, že tajemství jsou jako semínka. Když je zasadíte do úrodné půdy drben, vyrostou z nich obrovské stromy plné šťavnatého ovoce. A vy pak můžete jen bezmocně sledovat, jak se po nich všichni natahují. Tak si příště dobře rozmyslete, kam ta semínka zasadíte.