Představte si, že jste na večírku a vedle vás stojí pár, který spolu žije už třicet let. Vypadají spokojeně, smějí se spolu a občas se na sebe podívají tím zvláštním pohledem, který říká „jsme spolu rádi“. Napadne vás – jak to dělají? Jak si udrželi jiskru po tolika letech? No, vědci se na to ptali taky. A co zjistili? Pojďme se na to podívat.
Není to jen o tom, co děláte v posteli
Jasně, sex je důležitý. Ale ukázalo se, že to, co se děje mimo ložnici, je stejně zásadní. Páry, které spolu vydrží dlouhodobě, mají společné zájmy. Nejde o to, že by oba milovali stejnou kapelu nebo četli stejné knížky. Jde o to, že tráví čas spolu a dělají věci, které baví oba dva. Třeba manželé, co jsem je potkala minulý týden. On je vášnivý rybář, ona miluje přírodu. Tak spolu jezdí na víkendy k řece. On loví ryby, ona fotí krajinu. A večer si u ohně povídají o tom, co zažili.
Hádky? Ano, ale s respektem
Myslíte si, že páry, co spolu žijí dlouho, se nehádají? Omyl. Hádají se. Ale dělají to jinak. Nejde o to, že by na sebe nekřičeli nebo se nehněvali. Jde o to, jak to dělají. Respektují se navzájem i v hádce. Neútočí na osobnost toho druhého, ale řeší konkrétní problém. Jako třeba moje sousedka s manželem. Slyšela jsem je jednou přes plot. Ona na něj křičela: „Štve mě, že jsi zase zapomněl vynést koš!“ Ne: „Jsi neschopný idiot, co nic neudělá!“ Cítíte ten rozdíl?
Umění odpouštět (a zapomínat)
Víte, co je zajímavé? Šťastné páry nemají lepší paměť na křivdy. Oni je prostě umí pouštět. Nejde o to, že by zapomněli, že se něco stalo. Jde o to, že se rozhodnou to nepřipomínat při každé příležitosti. Jako moji rodiče. Táta jednou zapomněl na výročí svatby. Máma byla naštvaná, to jo. Ale pak mu to odpustila. A víte co? Od té doby táta na výročí nikdy nezapomněl. A máma mu to nepřipomíná každý rok.
Malá gesta, velký význam
Víte, co dělají šťastné páry každý den? Maličkosti. Není to o velkých gestech nebo drahých dárcích. Je to o tom, že si všimnou, když ten druhý potřebuje pomoct. Že mu udělají kávu ráno, i když sami nepijí. Že si vzpomenou, co má rád k večeři, a občas mu to uvaří. Jako moje kamarádka. Její muž miluje čokoládové sušenky. Tak mu je občas koupí, jen tak. Ne k narozeninám nebo svátku. Prostě proto, že ví, že mu udělají radost.
Společná budoucnost
A víte, co ještě? Šťastné páry mluví o budoucnosti. Společné budoucnosti. Plánují, sní, představují si, co budou dělat za rok, za pět let, v důchodu. Nejde o to, že by měli přesný plán. Jde o to, že v té budoucnosti vidí jeden druhého. Jako můj šéf s manželkou. Potkali se na vysoké a už tehdy snili o tom, že až budou v důchodu, procestují svět. A víte co? Teď, po třiceti letech manželství, si koupili karavan a chystají se na cestu kolem Evropy.
Takže co z toho plyne? Že láska na celý život není o tom najít dokonalého partnera. Je o tom být dobrým partnerem. Je to o každodenní práci, o malých gestech, o respektu a společných snech. A hlavně, je to o rozhodnutí. Rozhodnutí každý den znovu a znovu si vybrat toho druhého. I s jeho chybami, i s jeho nedostatky. Protože víte co? Nikdo není dokonalý. Ale pro někoho můžete být dokonalí vy.