Pořád si myslíme, že se nás to netýká. Že vyhoření je něco, co potkává jen přepracované manažery ve středním věku nebo učitelky před důchodem. Jenže pak přijde den, kdy se ráno probudíme a zjistíme, že nemáme sílu ani chuť vstát z postele. Že nám je teprve pětadvacet a už jsme na dně. Syndrom vyhoření u mladých lidí je čím dál častější jev, o kterém se moc nemluví. Ale mělo by.
Když ambice narazí na zeď reality
Mladí lidé dneška vyrůstali s představou, že mohou dokázat cokoliv. Jen musí tvrdě pracovat, být kreativní a neustále na sobě makat. Jenže pak přijde první zaměstnání a s ním realita. Osmihodinová pracovní doba je mýtus, přesčasy jsou norma a večerní e-maily od šéfa taky. K tomu hypotéka na malý byt na kraji města, protože kdo by dnes mohl bydlet v centru, že? A samozřejmě fitness, kurzy osobního rozvoje a dokonalý život na Instagramu. Kdo by to nevydržel?
Perfekcionismus jako cesta do pekel
„Musím být nejlepší.“ „Nesmím udělat chybu.“ „Co si o mně ostatní pomyslí?“ Tyhle věty si v hlavě opakuje čím dál víc mladých lidí. Perfekcionismus už dávno není ctnost, ale prokletí. Neustálá snaha o dokonalost ve všech oblastech života vede jen k jednomu – totálnímu vyčerpání. A když se pak něco nepovede, přichází pocit selhání a bezcennosti. Je to začarovaný kruh, ze kterého je těžké vystoupit.
Sociální sítě: Když je život jeden velký závod
Pamatujete si dobu, kdy jste si prostě jen tak žili, aniž byste to museli sdílet se světem? Dnešní mladí už ne. Sociální sítě se staly ringem, ve kterém se odehrává souboj o to, kdo má lepší život. Dovolená v exotické destinaci? Musí být. Povýšení v práci? Jasně, že to dám vědět všem. A když se zrovna nedaří? No, to radši nebudu sdílet, ať si ostatní nemyslí, že jsem looser. Neustálé srovnávání s idealizovanými životy ostatních je recept na frustraci a vyhoření.
Nedostatek skutečných vztahů
Paradoxem dnešní doby je, že jsme neustále „ve spojení“, ale zároveň jsme čím dál víc osamělí. Mladí lidé mají stovky přátel na sociálních sítích, ale kolik z nich by jim skutečně pomohlo, kdyby to potřebovali? Hluboké, autentické vztahy jsou v dnešní uspěchané době vzácností. A právě ty jsou přitom klíčové pro duševní pohodu a prevenci vyhoření.
Jak se z toho dostat?
Tak co s tím? Jak se vymanit z téhle spirály vyhoření? První krok je uvědomění. Přiznat si, že něco není v pořádku, že takhle to dál nejde. Druhý krok je přestat se srovnávat s ostatními a začít žít podle vlastních měřítek. Možná zjistíte, že nepotřebujete mít nejnovější iPhone nebo dovolenou na Bali, abyste byli šťastní.
Důležité je také najít si čas na skutečné vztahy. Ne ty virtuální, ale ty opravdové, kde si můžete popovídat z očí do očí, zasmát se, nebo si i pobrečet. A nebojte se říct „ne“. Nemusíte být na každé party, nemusíte přijmout každý pracovní úkol. Naučte se stanovovat hranice a držet se jich.
A co takhle zkusit digitální detox? Vypnout na chvíli telefon, odpojit se od sociálních sítí a jen tak být. Může to být ze začátku děsivé, ale zjistíte, že svět se nezboří, když nebudete online 24/7.
Syndrom vyhoření není ostuda ani známka slabosti. Je to signál, že něco ve vašem životě nefunguje tak, jak by mělo. A čím dřív si to uvědomíte a začnete s tím něco dělat, tím lépe. Protože život je příliš krátký na to, abychom ho strávili vyhořelí a nešťastní. Tak co kdybychom místo honěním se za dokonalostí zkusili být prostě spokojení s tím, co máme a kdo jsme? Možná zjistíme, že to stačí.