Znáte to. Jdete do obchodu pro rohlíky a mléko a odcházíte s taškou plnou zbytečností. Nebo brouzdáte internetem a najednou se přistihnete, že klikáte na „Objednat“ u věcí, o kterých jste před pěti minutami ani nevěděli, že existují. A pak doma koukáte na tu hromadu krámů a říkáte si: „Proč jsem to vlastně koupil?“ No, nejste v tom sami.
Nákupní horečka jako lék na smutek
Pamatujete si na tu euforii, když jste si jako děcko koupili za našetřené peníze první žvýkačky? Ten pocit, že máte něco nového, jen svého, vás zaplavil blahem. A přesně tenhle mechanismus v nás přežívá dodnes. Jenže už nejde o žvýkačky za pár korun, ale o značkové boty nebo nejnovější smartphone. Nakupování se pro mnoho z nás stalo jakýmsi ventilem, způsobem, jak si zlepšit náladu. Měli jste blbý den v práci? Šup, koupíme si nové tričko. Pohádali jste se s partnerem? Rychle na e-shop pro novou rtěnku nebo vrtačku.
Jenže tenhle „lék“ má jednu velkou vadu – účinkuje jen krátkodobě. Po chvilkové euforii přichází vystřízlivění a často i výčitky svědomí. A tak se točíme v začarovaném kruhu nákupů a pocitů viny.
Statusové symboly a touha po uznání
Kolikrát jste si koupili něco jen proto, že to má váš soused nebo kolega v práci? Přiznejme si to, všichni máme tendenci se srovnávat s ostatními. A některé věci prostě kupujeme jen proto, abychom ukázali, že na to máme. Nový iPhone, drahé hodinky nebo auto – to všechno jsou často spíš statusové symboly než věci, které opravdu potřebujeme.
Vzpomínám si na kamarádku Markétu, která si koupila drahé designové křeslo. Když jsem se jí ptala, proč dala tolik peněz za něco, na čem se vlastně ani nedá pohodlně sedět, odpověděla: „Víš, když to tu mám, cítím se nějak… úspěšnější.“ A v tom to celé je. Kupujeme si věci ne pro jejich funkci, ale pro pocit, který nám dávají.
Marketingové triky: Jak nás dostanou
Myslíte si, že jste imunní vůči reklamám? Omyl. I když si to nechceme přiznat, marketing na nás působí víc, než si myslíme. Vezměte si třeba takové slevové akce. „Sleva 50 %! Pouze dnes!“ A najednou kupujeme věci, které jsme původně vůbec nechtěli, jen proto, že jsou „ve slevě“.
Nebo co takhle limitované edice? Kolikrát jste si koupili něco jen proto, že to bylo „exkluzivní“ a „v omezeném množství“? Pamatuji si, jak jsem jednou stála ve frontě na limitovanou edici rtěnky. Ani jsem ten odstín moc nechtěla, ale ten pocit, že budu mít něco, co ostatní nemají, byl silnější.
Virtuální nákupní košíky a ztráta kontaktu s realitou
Internet změnil způsob, jakým nakupujeme. Už nemusíme nikam chodit, stačí pár kliknutí a zboží je na cestě. Jenže tím se ztrácí kontakt s realitou. Když platíme kartou online, jako by to ani nebyly skutečné peníze. A tak nakupujeme víc a víc, aniž bychom si uvědomovali, kolik vlastně utrácíme.
Kamarád Petr mi nedávno vyprávěl, jak se snažil ušetřit tím, že si všechno kupoval přes internet. „Bylo to levnější,“ říkal. „Jenže pak mi došlo, že nakupuju mnohem víc věcí, než když jsem chodil do kamenných obchodů. Nakonec jsem utratil víc, než kdybych nakupoval normálně.“
Nákupy jako životní styl: Je čas na změnu?
Možná je čas se zamyslet nad tím, jestli opravdu potřebujeme všechny ty věci, které si kupujeme. Není to snadné, žijeme v konzumní společnosti, kde nás ze všech stran bombardují reklamy a nabídky. Ale možná stojí za to se občas zastavit a zeptat se sami sebe: „Opravdu to potřebuju? Udělá mě tahle věc šťastnější?“
Není to o tom, že bychom si nikdy neměli dopřát něco hezkého nebo nového. Ale měli bychom se naučit rozlišovat mezi tím, co opravdu chceme a potřebujeme, a tím, co kupujeme jen ze zvyku nebo pod vlivem okolí.
Tak co, půjdeme příště nakupovat s čistou hlavou a plnou peněženkou? Nebo se necháme zase unést a koupíme si něco, co za týden zapadne do šuplíku? Je to jen na nás. Koneckonců, nejcennější věci v životě se stejně koupit nedají.