Dobrovolná bezdětnost je fenomén, který v posledních letech nabývá na významu. Stále více mladých lidí se rozhoduje nemít děti, ať už z osobních, kariérních nebo finančních důvodů. Jejich volba však často naráží na nepochopení okolí a někdy i na otevřenou kritiku. Nedávný kontroverzní návrh KDU-ČSL, který by zvýšil sociální pojištění bezdětným lidem nad 35 let, rozpoutal bouřlivou debatu o tom, zda je takový přístup spravedlivý a zda by stát měl zasahovat do tak osobního rozhodnutí.
Proč se lidé rozhodují nemít děti?
Důvodů, proč se někteří lidé dobrovolně vzdávají rodičovství, je celá řada. Pro mnohé je to otázka životního stylu a osobních priorit. Chtějí se naplno věnovat kariéře, cestování, koníčkům nebo partnerství bez starostí a závazků, které péče o dítě přináší. Jiní mají pocit, že by nebyli dobrými rodiči, nebo se obávají, že by nedokázali skloubit pracovní a rodinný život. Svou roli hrají i obavy z nejisté budoucnosti, ať už kvůli klimatické krizi, ekonomické nestabilitě nebo geopolitickým konfliktům.
V neposlední řadě je tu také finanční stránka věci. Výchova dítěte je nákladná záležitost a ne každý si může dovolit investovat stovky tisíc korun do plínek, oblečení, hraček, kroužků a později i studií. Zejména v době rostoucích cen nemovitostí a vysoké inflace je pro mnohé mladé lidi představa založení rodiny nereálná, i kdyby po tom jinak toužili.
Co bezdětní lidé ztrácejí?
Na druhou stranu, rozhodnutí nemít děti s sebou nese i určité ztráty. Rodičovství může být nesmírně obohacující životní zkušeností, která člověku přináší nový smysl a naplnění. Sledovat, jak dítě roste, učí se nové věci a objevuje svět, je pro mnoho lidí tím nejkrásnějším, co v životě zažijí. Děti také mohou být oporou ve stáří a pokračovateli rodinných tradic a hodnot.
Bezdětní lidé se také mohou cítit odtrženi od vrstevníků, kteří děti mají. Společné zážitky a starosti rodičovství vytvářejí silná pouta a pro ty, kteří děti nemají, může být někdy těžké do této komunity zapadnout. S přibývajícím věkem se tyto rozdíly často prohlubují a mohou vést k pocitům osamělosti a izolace.
Stigma bezdětnosti v Česku
I přes rostoucí počet dobrovolně bezdětných lidí je česká společnost stále poměrně konzervativní a na ty, kteří se rozhodnou nemít děti, se často dívá skrz prsty. Bezdětní jsou nezřídka považováni za sobecké, nezodpovědné nebo dokonce nenormální. Čelí dotěrným otázkám typu „A kdy vy budete mít děti?“ nebo „Nebojíte se, že budete ve stáří sami?“.
Zvláště ženy jsou pod velkým společenským tlakem, aby se staly matkami. Mateřství je často vnímáno jako nejvyšší poslání ženy a ty, které se rozhodnou jít jinou cestou, musí čelit předsudkům a někdy i otevřené diskriminaci. Přitom schopnost mít děti není měřítkem ženské hodnoty a každá žena by měla mít právo se svobodně rozhodnout, zda chce být matkou, či nikoli.
Kontroverzní návrh KDU-ČSL
Do této již tak napjaté atmosféry přišel nedávný návrh KDU-ČSL, který by zvýšil sociální pojištění bezdětným lidem nad 35 let o dva procentní body. Podle lidovců by toto opatření mělo motivovat lidi k zakládání rodin a zároveň kompenzovat státu ušlé příjmy z důchodového systému, které bezdětní nepřinášejí v podobě budoucích plátců.
Návrh okamžitě vyvolal bouřlivé reakce a kritiku z řad odborníků i veřejnosti. Mnozí v něm vidí nepřípustný zásah státu do soukromí a snahu trestat lidi za jejich osobní volby. Poukazují také na to, že bezdětní lidé nejsou pro společnost přítěží – naopak, často tvrdě pracují, platí daně a svým životním stylem méně zatěžují veřejné služby a infrastrukturu.
Zvýšené sociální pojištění by pro mnohé bezdětné znamenalo citelný zásah do rozpočtu a faktickou diskriminaci na základě rodinného stavu. Mohlo by také neúměrně dopadnout na lidi, kteří děti mít nemohou ze zdravotních důvodů nebo prostě jen nepotkali vhodného partnera.
Spíše než tresty potřebujeme podporu
Místo trestání bezdětných bychom se měli zaměřit na podporu rodin s dětmi a vytváření podmínek, které mladým lidem umožní bez obav zakládat rodiny. To znamená dostupné bydlení, flexibilní pracovní úvazky, kvalitní a finančně dosažitelné školky a další služby péče o děti. Zároveň je třeba hledat cesty, jak učinit důchodový systém udržitelným i v kontextu demografických změn, například větším zapojením seniorů, automatizací nebo reformou penzijního systému.
Dobrovolná bezdětnost je komplexní a citlivé téma, které si zaslouží otevřenou a respektující debatu. Stigmatizace a penalizace bezdětných rozhodně nejsou správnou cestou. Místo toho bychom měli usilovat o společnost, která uznává různé životní volby a podporuje své členy bez ohledu na jejich rodinný status. Jen tak můžeme vytvořit prostředí, kde se všichni – s dětmi i bez nich – budou cítit přijati a oceněni.