Ráno po návratu z dovolené. Budík zvoní o dvě hodiny dřív než posledních čtrnáct dní. Rozlepíte oči a místo výhledu na pláž nebo hory vidíte jen šedivý strop ložnice. Jste opálení, plní zážitků, ale… kde je ta energie a nadšení? Místo nich se dostavila únava a podivná nechuť. Vždyť jste si přece odpočinuli, ne? Tak proč se teď cítíte jako po flámu?
Dovolenkové blues není mýtus
Znáte to. Týdny před dovolenou si malujete, jak si užijete sladké nicnedělání, jak vypnete a nabijete baterky. A ono to opravdu funguje! Jenže pak přijde pondělní ráno a vy zíráte do počítače jak tele na nová vrata. Nápady nikde, motivace v čudu a energie jako by vám někdo vysál. Nejste v tom sami, tahle mizérie potkává spoustu z nás.
Mozek není počítač, který jen tak restartujete
Psychologové tvrdí, že náš mozek potřebuje čas, aby se přeladil z režimu „pohoda“ do módu „makačka“. Je to jako když přijedete z tropů do zimy – taky vám chvíli trvá, než si zvyknete. Jenže v práci na vás nikdo čekat nebude, že? E-maily se nakupily, deadliny se blíží a šéf už nervózně přešlapuje u vašeho stolu.
Syndrom přeplněné hlavy
Problém je v tom, že během dovolené jsme mozek zaplavili novými vjemy a zážitky. Teď potřebuje čas, aby všechno zpracoval a uložil. Je to jako když máte plnou flash-disku – taky už na ni nic dalšího nenahrajete, dokud něco nesmažete.
Jak z toho ven a nezbláznit se
Takže co s tím? Máme si vzít další dovolenou na zotavení z té první? To by asi nešlo. Ale pár fíglů tu je. Třeba si můžete naplánovat návrat z dovolené na čtvrtek. Dva dny v práci zvládnete levou zadní a pak máte zase volno na „doplnění“. Nebo si vezměte den volna navíc a strávte ho doma balením a vybalováním – ať už v pondělí nejste jak čerstvě vykopané strašidlo.
Nebuďte na sebe jak pes
Hlavně se nechtějte přetrhnout hned první den. I kdybyste měli pocit, že musíte dohnat dva týdny absence během jednoho dopoledne. To je zaručená cesta do pekel (nebo aspoň k vyhoření). Radši si udělejte plán na celý týden a rozdělte si úkoly postupně. A nezapomeňte si naplánovat i pauzy – třeba na prohlížení fotek z dovolené. Ať vám ten návrat aspoň trochu osladí.
Dovolená nekončí za hranicemi
Snažte se udržet si dovolenou v hlavě co nejdéle. Uvařte si večer koktejl, který jste pili na pláži. Pusťte si písničky, co vám hrály v baru. Nebo si kupte to tričko, co jste zahlédli v obchodě, ale nekoupili. Prostě cokoliv, co vám připomene ty pohodové chvíle. Ono to fakt pomáhá!
Syndrom odloženého života
Možná vás při čtení napadlo – a co takhle si udělat z celého života jednu velkou dovolenou? No, to by bylo fajn. Jenže pak byste se dostali do pasti takzvaného syndromu odloženého života. To je, když pořád čekáte na něco lepšího a zapomínáte žít tady a teď. A to je ještě větší průšvih než podovolenková depka.
Radši pořádně makat
Takže co z toho všeho plyne? Že nejlepší je na dovolenou vůbec nejezdit a radši pořádně makat? Ani náhodou! Dovolená je důležitá, i když návrat může být krušný. Jen je fajn být na to připravený a nebičovat se za to, že nejste hned stoprocentní. Vždyť jste jenom člověk, ne stroj.