Každý z nás se občas ocitne v situaci, kdy musí jednat s někým, kdo mu tak nějak „nesedne“. Může to být kolega v práci, vzdálený příbuzný nebo třeba soused. Ať už je to kvůli odlišným názorům, neshodě povah či prostě jen vzájemné antipatii, interakce s takovými lidmi bývají nepříjemné a stresující. Jak se s tím vypořádat, aniž bychom se zbytečně trápili a zároveň neublížili sobě ani druhým? Pojďme se na to podívat blíže.
Pochopení a empatie
Prvním krokem je snaha vcítit se do kůže toho druhého. Zkusme si položit otázku, proč se chová tak, jak se chová. Třeba má za sebou těžké období, trápí ho osobní problémy nebo si prošel něčím, co ho poznamenalo. Možná je nejistý a jeho nepříjemné chování je jen maska, za kterou schovává své obavy. Pochopení však neznamená, že musíme všechno tolerovat. Jde spíš o to, dívat se na situaci s nadhledem a soucitem, nikoli s odsouzením.
Přímá komunikace
Pokud nám něčí chování opravdu vadí a máme pocit, že překračuje únosné meze, je namístě to dát najevo. Vyjádřit se jasně, klidně a asertivně. Například: „Jano, vadí mi, když mluvíš tak nahlas, nemůžu se soustředit na práci. Byla bych ráda, kdybys byl tišší.“ Není třeba útočit ani nikoho shazovat, stačí popsat, co nám vadí a co by pomohlo. Důležité je zaměřit se na konkrétní chování, nikoli na celého člověka.
Nastavení hranic
I při nejlepší vůli ale někdy dojdeme k bodu, kdy už další kontakt nemá smysl. A je zcela v pořádku dát to najevo a vymezit si osobní prostor. Můžeme omezit komunikaci jen na nezbytné minimum, vyhýbat se zbytečným interakcím a nebát se říct ne, pokud po nás druhý něco chce. Řekněme, že máme kolegu, který nás neustále zatahuje do svých problémů a pomlouvá ostatní. Pokud nám to přestane být příjemné, je férové mu to říct: „Petře, nerad poslouchám řeči o druhých. Nechme to být a raději se bavme o něčem jiném.“
Péče o sebe
Jednat s lidmi, kteří nám „lezou na nervy“, je vyčerpávající. O to důležitější je nezapomínat sami na sebe a dobíjet baterky. Dejme si po náročné komunikaci pauzu, zacvičme si, dočerpejme energii při aktivitách, které nás baví. Uvědomme si, že naše spokojenost nezávisí na tom, co si o nás myslí druzí. Zaměřme se na to, co můžeme ovlivnit a zbytek neřešme.
Hledání společné řeči
I s lidmi, se kterými si úplně nerozumíme, můžeme najít něco, co nás spojuje. Zkusme se zaměřit na jejich lepší stránky a oblasti, kde se shodneme. I malá pozitivní interakce dokáže zlepšit vztah a atmosféru. Třeba se kolegou, který nás irituje svými řečmi, najdeme společné téma v podobě zájmu o sport či kulturu. Změna úhlu pohledu a ochota vyjít druhému vstříc někdy zažehná i velké spory.
Cesta k sobě i druhým
Vycházet s lidmi, kteří nám nesedí, chce velkou dávku trpělivosti, diplomacie a pevné nervy. Někdy je to vyčerpávající a máme chuť to vzdát. Pokud se ale naučíme chránit svoje hranice, otevřeně komunikovat a hledat cesty k porozumění, můžeme takové vztahy zvládnout bez újmy. A kdo ví, třeba časem zjistíme, že i nesympatie se může proměnit v úctu a porozumění. Buďme k sobě i druhým laskaví a mějme na paměti, že nikdo není dokonalý. Ani my sami.