Láska a náklonnost jsou základními lidskými potřebami, které nás provázejí od kolébky až po hrob. Každý z nás touží po tom, aby byl milován, oceňován a přijímán takovým, jaký je. Už od dětství hledáme u svých rodičů a blízkých ujištění, že jsme pro ně důležití a že nás mají rádi. Jak řekla Matka Tereza: „Láska je ovoce, které zraje v každém ročním období a je dosažitelné pro každou ruku.“ Je na nás, abychom toto ovoce pěstovali a sklízeli nejen ve svých vlastních životech, ale i v životech druhých.
Historie lidstva je protkána příběhy o lásce a oddanosti, které překonaly i ty nejtěžší překážky. Už ve starověkém Řecku filosofové jako Platón a Aristotelés přemýšleli nad podstatou lásky a jejím významem pro lidské bytí. Platón ve svém díle Symposion popisuje lásku jako touhu po kráse a dobru, která nás vede k objevování pravdy a moudrosti. Aristotelés zase rozlišoval různé druhy lásky, včetně přátelské, rodičovské a romantické, a zdůrazňoval jejich důležitost pro šťastný a naplněný život.
Bývá snadné zapomenou na sílu laskavého slova či gesta. Výzkumy však ukazují, že vyjadřování náklonnosti má blahodárné účinky nejen na naše vztahy, ale i na naše fyzické a duševní zdraví. Psycholožka Barbara Fredrickson ve své knize „Love 2.0“ píše, že prožívání pozitivních emocí, včetně lásky a vděčnosti, posiluje naši odolnost vůči stresu, zlepšuje imunitu a dokonce prodlužuje délku života. „Láska není jen příjemný pocit, ale životně důležitá nutriční látka,“ dodává Fredrickson.
Vzpomínám si, jak mi kdysi jedna moudrá přítelkyně řekla: „Nikdy neodcházej od někoho, aniž bys mu řekl, že ho máš rád.“ Tato slova se mi hluboce vryla do paměti a snažím se jimi řídit ve svých vlastních vztazích. Je až překvapivé, jak takové prosté sdělení dokáže rozzářit den a pohladit duši. Ať už je to kompliment kolegovi v práci, povzbudivá zpráva kamarádovi nebo „mám tě rád“ pošeptané partnerovi před spaním, každý projev lásky má svou váhu a smysl.
Vyjadřování náklonnosti ale není vždy snadné, zvláště pokud jsme v tom nebyli vychováváni nebo máme za sebou negativní zkušenosti. Někteří lidé se bojí otevřít své srdce ze strachu, že budou zraněni nebo odmítnuti. Jiní si nemusí být jisti, jak lásku projevovat, nebo se stydí dát své city najevo. Je důležité si uvědomit, že láska má mnoho podob a každý ji může vyjadřovat svým vlastním jedinečným způsobem – ať už slovy, doteky, dárky, pomocí či společně stráveným časem.
Autor knihy „Pět jazyků lásky“ Gary Chapman popisuje pět různých způsobů, kterými lidé nejčastěji vyjadřují a přijímají lásku: slova ujištění, pozornost, dary, skutky služby a fyzický dotek. Pokud pochopíme, jaký jazyk lásky náš partner, dítě či přítel „mluví“, můžeme jim efektivněji opětovat naši náklonnost a budovat hlubší, trvalejší vztahy. Zároveň je dobré naslouchat i svému vlastnímu srdci a dopřávat si takovou péči a laskavost, jakou věnujeme druhým.
Udělejte si čas na své blízké, zajímejte se o jejich radosti i starosti, utěšujte je v těžkých chvílích a sdílejte s nimi ty krásné. Nebojte se své city vyjádřit slovy, objetím nebo třeba milým překvapením. Nejdůležitější není, kolik toho uděláme, ale kolik lásky vložíme do toho, co děláme. I malá laskavost může mít velký dopad, pokud vychází z upřímného srdce. Rozsévejme tato semínka lásky všude, kam přijdeme – nikdy nevíme, jaké nádherné plody mohou jednou přinést.