Jste dospělí, ale stále si připadáte jako děti. Vaše duše zůstala bezstarostná a hravá. Možná trochu příliš. Řešení životních situací vám dělá velké problémy. Nedokážete se osamostatnit a postavit na vlastní nohy. Kde se stala chyba?
Příčin může být hned několik. Nejčastější je ta, že vás rodiče příliš rozmazlovali. Odstranili vám z cesty všechny překážky. Umetali cestičku, aby váš život byl co nejsnazší. Jejich úmysly byly šlechetné, ale výsledek se příliš nepovedl. Stali jste se dítětem v dospělém těle.
Syndrom malého dítěte
„Nechci být nikdy velký,“ říká Petr Pan. To je prohlášení, které se s vámi pojí. Nedospělé chování totiž připomíná právě tuto dětskou knižní postavu. Člověk zůstává pořád dítětem. Propadá iluzím a zábavě. Vyhýbá se zodpovědnosti. Nechce přijmout, že dětství dávno skončilo.
Syndrom Petra Pana ovšem není pohádka. Je to skutečný psychologický fenomén, který trápí moderní společnost. Ukazuje se, že s tímto syndromem se potýká čím dál více jedinců. Hlavně muži jsou náchylní k uvíznutí ve stavu nedospělce. Není to nic pěkného. Pro okolí je to leckdy velmi otravné.
Když dítě vychovává dítě
Jste už po třicítce. Stále žijete u rodičů. Spíte v dětském pokoji. Jíte připravenou snídani od maminky. Nemůžete se pohnout z místa. Váš život pořád funguje jako za mlada. Začarovaný kruh jde těžko přerušit. Vznikl totiž celý řetězec zlozvyků a zažitých představ.
Věčný puberťák doma i v práci
Puberta není žádný med. To ví každý. Občas se dá přežít jen s vypětím sil. Když ale trvá do třiceti či čtyřiceti let, není to legrace. Projevuje se různě. Odmítáním pravidel. Porušováním norem. Rebelantstvím. Sobeckostí. Jsou to věci, se kterými se okolí nesmíří.
Věčné puberťáky najdeme kdekoliv. Od domácího prostředí až po kancelářské chodby. Vytáčí všechny kolem sebe. Neumějí se chovat. Působí dětinsky a nevyspěle. Jejich pošetilé chování narušuje soukromou i pracovní atmosféru. Všem tím leze na nervy. Může za to touha po svobodě, která se ještě nestačila vyventilovat. Bohužel.
Pozor na tyto varovné signály
Připadáte si jako dítě? Nejste sami. Statistiky tvrdí, že stejně postižených je víc. I přes třicet let je zkrátka těžké dospět. Zvlášť když vás minulost drží v kleštích. Trable s tímto stavem bývají veliké. Narušuje partnerské vztahy. Znemožňuje kariérní růst. Nikdo s takovým člověkem nevydrží.
Jak problém včas odhalit? Existují určité varovné signály. Například to, že vám dlouhodobě nevyhovuje představa svatby. Berete ji jako omezení osobní svobody. Bojíte se jakéhokoliv závazku. S ničím se nechcete vázat. Vidina rodinných pout vám nahání hrůzu. To nejsou moc růžové vyhlídky. Osobnostní vývoj totiž vázne.
Cesta z pasti vede přes práci na sobě
Co s tím dál? Rozhodně si přiznejte, že máte problém. Nelžete sami sobě. Zkuste popřemýšlet, kde se chyba stala. Najít její příčinu bývá důležité. Třeba se ukáže, že potřebujete více svobody a nezávislosti. Osamostatněte se. Postavte se na vlastní nohy. Začněte žít svůj život!
Pusťte se do práce na sobě. Změňte přístup. Rozjeďte terapii. Naučte se přijmout nové role a závazky. Dejte jim šanci. Nepodléhejte věčnému strachu z dospělosti. Vše jde, když se chce. Cesta osobnostního růstu někdy bolí. Její plody ale stojí za to. Nelitujte námahy vložené do svého rozvoje. Vyplatí se! Dospělost není tak strašná, jak si ji malujete v představách.