Zase volá. Potřetí tento týden. Vaše kolegyně z práce má další „životní“ krizi a vy už předem víte, že hovor potrvá minimálně hodinu. Vypráví stále dokola ty samé příběhy o tom, jak jí všichni ubližují, jak je život nespravedlivý a jak nikdo nechápe její situaci. Jenže tentokrát se něco zlomilo – došlo vám, že tohle už dál nejde. Že vás její drama vysává jako upír a že váš vztah dávno překročil zdravé hranice.
Když se z přátelství stane jednosměrka
Všichni občas potřebujeme rameno na vyplakání. Jenže jsou lidé, kteří si z našeho ramene udělali permanentní nosič svých problémů. Neustále potřebují pozornost, podporu, utěšování. A když jim ji nedáte? Následuje výčitka, manipulace, emocionální vydírání. „Myslela jsem, že jsme přátelé…“ „Kdybys věděla, jak mi je…“ „Nikdo mi nerozumí, jen ty…“
Toxičtí lidé mají špičkový radar na ty, kdo mají problém říkat ne. Na empatické duše, které chtějí všem pomáhat. Na ty, kdo se bojí konfliktu nebo odmítnutí. A pak začnou systematicky překračovat jednu hranici za druhou, až se stanete jejich osobním terapeutem, který je k dispozici 24/7.
Proč je tak těžké říct dost
„Nemůžu ji přece nechat ve štychu,“ říká moje kamarádka Petra o své toxické sestřenici. „Vždycky když jí řeknu, že teď nemám čas, rozpláče se a připomene mi, jak jsem její jediná rodina.“ Toxičtí lidé jsou mistři v probouzení pocitu viny. Vědí přesně, kam zatlačit, aby se jejich oběť cítila jako ten nejhorší člověk na světě.
A tak mlčíme, posloucháme další a další stížnosti, obětujeme svůj čas i energii. Přitom dobře víme, že tenhle člověk by pro nás nikdy neudělal totéž. Když my máme problém, najednou nemá čas, nebo ještě hůř – převede konverzaci zpět na sebe.
Umění říct ne bez výčitek
Nastavit hranice neznamená být zlý nebo sobecký. Je to jako když v letadle při pádu tlaku nasazujete kyslíkovou masku nejdřív sobě, a až pak ostatním. Nemůžete pomoct druhým, když sami padáte vyčerpáním.
„Začala jsem tím, že jsem si stanovila jasná pravidla,“ vypráví terapeutka Jana o své zkušenosti s toxickou přítelkyní. „Řekla jsem jí, že jsem tu pro ni, ale pouze v určitých časech a za určitých podmínek. Žádné noční hovory, žádné nekonečné přeposílání zpráv. A hlavně – když řeknu ne, znamená to ne.“
Když toxický člověk protestuje
Nastavení hranic nikdy není příjemné. Toxický člověk se bude bránit, vyhrožovat, manipulovat. Může vám říct, že jste se změnili, že už nejste jako dřív. A víte co? Má pravdu. Změnili jste se. Uvědomili jste si svou hodnotu a právo na duševní pohodu.
Nemusíte se za to omlouvat. Nemusíte vysvětlovat. Stačí klidně a jasně stanovit své podmínky. „Můžeme si zavolat v sobotu mezi druhou a třetí.“ „Tento týden mám mnoho práce, ozvu se příští týden.“ A pak – a to je to nejtěžší – těchto hranic se držet.
Je to jako trénink – čím víc cvičíte své „ne“, tím je silnější. A toxický člověk? Ten buď vaše hranice přijme, nebo odejde. Obojí je lepší než nechat se dál vysávat.