Každý, kdo se někdy zamiloval, dobře zná ten opojný, euforický pocit, který nás unáší na vlnách radosti a štěstí. Když potkáme někoho výjimečného, naše srdce se rozbuší, dlaně zpotí a žaludek se sevře v očekávání. Říkáme tomu „motýlci v břiše“. Ale co se vlastně děje v našem mozku? Všechno je to vlastně chemie.
Mozková bouře emocí
Ve chvíli, kdy se zamilujeme, náš mozek zažívá doslova hormonální smršť. Do krevního oběhu se vyplavují endorfiny, dopamin, serotonin a oxytocin – tzv. hormony štěstí. Endorfiny zmírňují bolest a navozují pocit euforie, podobně jako po intenzivním cvičení. Dopamin, klíčový hráč v systému odměn mozku, vytváří pocit vzrušení a touhy. Serotonin zlepšuje náladu a dodává pocit pohody. A oxytocin, hormon objímání, posiluje pouto a důvěru mezi zamilovanými.
Jak moc intenzivní tato chemická lázeň bude, záleží na síle našich citů. Čím silnější přitažlivost, tím větší nával hormonů. Není divu, že se pak cítíme jako v sedmém nebi, vznášíme se a nemůžeme myslet na nic jiného než na objekt naší touhy.
V zajetí posedlosti
Zamilovanost dokáže být tak silná, že hraničí až s posedlostí. Neustále myslíme na milovanou osobu, toužíme s ní být co nejvíce času. Naše soustředění je narušené, můžeme mít problém se na cokoli jiného koncentrovat. To je důsledek zvýšené aktivity v určitých částech mozku, zejména v tzv. limbickém systému, který je zodpovědný za emoce a motivaci.
Zároveň se utlumuje činnost prefrontální kůry, oblasti zodpovědné za logické uvažování a racionální rozhodování. To vysvětluje, proč zamilovaní často jednají impulzivně a někdy i nerozumně. Láska zkrátka dokáže být slepá.
Když se dva propojí
Zajímavé věci se dějí i při fyzickém kontaktu zamilovaných. Při dotyku, objetí či polibku se uvolňuje oxytocin, který prohlubuje intimitu a náklonnost. Zamilovaní často mimoděk synchronizují své pohyby, výrazy i rytmus dechu. Jejich mozky se doslova slaďují a zrcadlí navzájem.
Některé studie dokonce naznačují, že časem se mozky dlouholetých partnerů začínají podobat i strukturálně. Jako by se dva stávali jedním nejen duševně, ale i fyzicky. Láska prostě zanechává v našem mozku nesmazatelné stopy.
Když opojení vyprchá
Intenzivní zamilovanost obvykle trvá několik měsíců až rok. Poté počáteční silné emoce postupně odeznívají. Hladiny zamilovaných hormonů se vrací do normálu a na scénu se dostávají jiné chemické procesy.
Při dlouhodobějším vztahu se více uplatňuje oxytocin, který má na starosti pocity pouta a oddanosti. Partneři jsou spolu více v klidu a pohodě. Z vášnivé zamilovanosti se stává hlubší, klidnější láska založená na vzájemné důvěře a přijetí.
To ovšem neznamená, že ve vztahu musí nutně dojít k ochlazení a ztrátě jiskry. I dlouhodobé páry mohou zažívat opakované nával zamilovaných pocitů a motýlky v břiše. Stačí udržovat vzájemnou blízkost, sdílet radosti i strasti a čas od času se trochu vytržení z rutiny. Chemie v mozku se o zbytek postará sama.
I když je zamilovanost do velké míry řízena biologickými procesy v mozku, její kouzlo tím rozhodně není menší. Naopak, vědomí, že jsme součástí tak fascinujícího a komplexního děje, může náš úžas nad zázrakem lásky jen prohloubit. Tak neváhejte a běžte chytit ty své motýlky!