Pořád si myslíme, že nás to neovlivňuje. Že jsme imunní vůči těm dokonalým fotkám na Instagramu, TikToku a Facebooku. Jenže pak se jednoho dne probudíme a zjistíme, že nejsme dost. Nejsme dost štíhlí, dost svalnatí, dost opálení. Prostě nejsme dost dokonalí. A to bolí.
Sociální sítě se staly neviditelným nepřítelem našeho sebehodnocení. Jsou jako toxický přítel, který nám neustále šeptá do ucha, že bychom měli vypadat lépe, žít lépe, být prostě lepší. A my mu věříme, protože ten hlas je tak přesvědčivý. Vždyť se podívejte na ty fotky! Všichni jsou tak šťastní, fit a úspěšní. Proč já ne?
Filtr na realitu
Influencerka Tereza má na Instagramu půl milionu sledujících. Její feed je plný dokonalých outfitů, perfektně nasvícených selfies a inspirativních citátů. Co její fanoušci nevidí, jsou hodiny strávené úpravou fotek, desítky nepovedených snímků a nespočet chvil pochybností o sobě samé. „Někdy mám pocit, že žiju dva životy,“ přiznává. „Ten na Instagramu a ten skutečný.“
A není v tom sama. Sociální sítě nám dávají možnost prezentovat světu jen tu nejlepší verzi sebe sama. Jenže tím vytváříme nereálný standard, kterému pak sami nedokážeme dostát. Je to jako bychom žili v permanentním Photoshopu, kde každá nedokonalost může být vyretušována jedním kliknutím.
Srovnávání zabíjí
„Srovnávání je zloděj radosti,“ říká se. A na sociálních sítích krademe radost sami sobě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Scrollujeme feedem a porovnáváme se s každou fotkou, každým příspěvkem. Kamarádka z gymplu má lepší postavu. Kolega z práce má úspěšnější kariéru. A ten cizí člověk, kterého sleduji? Ten má prostě všechno.
Co si ale neuvědomujeme je, že srovnáváme svůj každodenní skutečný život s pokřivenými obrazy někoho jiného. Je to jako bychom porovnávali svůj běžný den s nejlepšími momenty z Hollywoodského filmu. Samozřejmě, že v takovém srovnání prohrajeme.
Tělo jako projekt
Sociální sítě nám také vsugerovaly myšlenku, že naše tělo je projekt, na kterém musíme neustále pracovat. Už nejde jen o to být zdravý. Teď musíme být fit, tónovaní, s perfektní pletí a lesklými vlasy. A samozřejmě, všechno to musí vypadat naprosto přirozeně.
Patnáctiletá Eliška tráví hodiny sledováním fitness influencerek. „Vím, že to není zdravé,“ říká, „ale nedokážu přestat. Pořád mám pocit, že nejsem dost dobrá, dost hubená.“ Eliška není sama. Studie ukazují, že čím více času mladí lidé tráví na sociálních sítích, tím horší mají vztah ke svému tělu.
Cesta zpět k sobě
Tak co s tím? Můžeme vůbec uniknout tomu neustálému tlaku na dokonalost? Možná je čas trochu přehodnotit náš vztah k sociálním sítím. Co kdybychom začali vnímat ty dokonalé fotky jako to, čím skutečně jsou – pečlivě vytvořené iluze?
Psychologové radí jednoduchou věc: „Zkuste si udělat ‚detox‘ od sociálních sítí. Třeba jen na týden. Uvidíte, jak se změní váš pohled na sebe i na svět kolem.“ A mají pravdu. Když vypneme ten neustálý proud dokonalosti, možná zjistíme, že jsme vlastně docela v pohodě takoví, jací jsme.
A co takhle začít sdílet i ty nedokonalé momenty? Možná zjistíme, že právě ty jsou ty nejlidštější a nejvíc spojují. Vždyť kdo z nás se někdy neprobudil s kruhy pod očima nebo neměl špatný den?
Nakonec je důležité si uvědomit, že naše hodnota nespočívá v tom, jak vypadáme na fotkách. Je v tom, jací jsme lidé, jak se chováme k ostatním, co dokážeme. A to žádný Instagram filter nezachytí.
Tak co kdybychom příště, místo scrollování Instagramem, šli na procházku? Bez filtru, bez úprav, jen my a realita. Možná zjistíme, že je mnohem krásnější, než jsme si mysleli.